Hlavní stránka

Ne - nemám v úmyslu popisovat jak někde na smetišti vyhrabat to či ono a pak to použít na stavbu pískoviště. Odpadem myslím ekologicky recyklovaný plast, ze kterého se vyrábí ekvivalent dřevěných dílů. Stavět z něčeho takového má hned několik výhod.

Poprvé jsem se s tímto materiálem setkal v šatnách plaveckého bazénu, kde byl použit na lavičky. Strukturou povrchu připomíná dřevo, nicméně tím veškerá podobnost končí. Dřevěné pískoviště jsem nechtěl vyrábět především z důvodu pracnosti, protože je třeba důkladně vyhladit každý kousek povrchu. V rodině si navíc každý pamatuje "výtvor" otce mé milované ženy, který byl z neopracovaných prken a který nakonec museli obalit igelitem, aby se dětem nic nestalo). S recyklovanými plastovými "prkny" se není třeba pouštět do žádných větších akcí - jednoduše se nařežou, sešroubují a je hotovo. Jedná se o dlouhodobě stabilní materiál nevyžadující žádnou dodatečnou povrchovou úpravu, který je omyvatelný, nenasákavý, nesesychá a je i docela vzhledný.

V první řadě jsem přemýšlel o velikosti a tvaru pískoviště. Čtverec mi připadal nudný a pak jsem si představil, že bych jej udělal jako pětiúhelník, na hrany použil lavičkové plastové "fošny" na sezení a do rohů pak osadil držáky trubek tvořících nad pískovištěm teepee - tedy cosi co pak umožní dvojí využití - jednak jako pískoviště a jednak jako místo dětských her na indiány. Funkce samotného pískoviště ale byla přednější, takže asi 3 roky bylo zakrýváno plachtou a nástavba byla řešena až později.

Cena plastového materiálu je samozřejmě podstatně vyšší, než by byla cena dřeva, ale to co se počítá je úspora času, brusných papírů a laku, takže bych cenově zhodnotil tento plast jako téměř srovnatelný s klasickými materiály. Objednal jsem si tedy 5 plastových lavičkových fošen a 5 plastových širokých prken určených na podlahy teras s obvyklým drážkovaným povrchem. Sestavení do tvaru pětiúhelníku pak bylo otázkou naměření a nařezání drážek ruční kotoučovou pilou tak, aby se do sebe daly díly zasunout a upravení konců plastových lavičkových fošen tak, aby na sebe v rozích vázaly. Nakonec se to celé sešroubovalo hrstí silných a dlouhých vrutů a bylo hotovo.

Samotný písek je pak nasypán do prostoru pískoviště vyloženého starým linem. Pokud se pískoviště plachtuje, nebo (v budoucnu) bude kryto pomocí stanoviny (teepee), není problém s hromadící se vlhkostí. Jakmile ale začne plachta propouštět, je potřeba ji vyměnit. Teepee ze stanoviny vydrží samozřejmě podstatně déle, ale je také úměrně tomu dražší.

S konstrukcí teepee jsem začal o 2 a půl roku později, protože toho bylo na práci docela dost jinde a základní účel pískoviště byl splněn hned zpočátku. Konstrukce složená z pětice ocelových trubek o průměru 20mm, pětice rohových trnů a vrcholového "ježka" byla vztyčena celkem rychle. Příště bych tuto konstrukci hlavně v horní části asi řešil jinak, ale předělávat to již nebudu. Materiál na samotný stan (stanovku) jsem zakoupil v prodejně pro kutily již v době stavby samotného pískoviště. Plán jak to celé nastříhat s minimem zbytků jsem měl již od začátku, takže teď již zbývalo jediné - dotáhnout to do konce. Začal jsem ověřování rozměrů a úhlů z reálné konstrukce a úpravou plánu úměrně zjištěným odchylkám. Pak jsme se ženou střihli první trojúhelník a ten přiložili na konstrukci pro ověření, že jsme někde neudělali chybu. Výroba zbylých dílů byla celkem rychlá a od té chvíle to již bylo jen na mé ženě, která se ujala role šičky. Z torza starého stanu typu "A" vypárala dlouhý zip, sehnala další suchý zip a šila a šila, až to celé ušila. Sedlo to na první pokus a tak naší zahradu plnou dětských udělátek zdobí už nikoliv jen obyčejné pískoviště, ale teepee pískoviště.

Sdílet

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedIn