Podrobnosti

Kategorie: Stavba domu

Zveřejněno: 4. 2. 2016 14:57

Zobrazení: 3693

Když se řekne pasivní dům, asi se každému vybaví předražená, kostkoidní, elektronikou naditá hypermoderní a uvnitř pitevnu připomínající stavba. Ano - často to tak bývá, protože si lidé takové stavby nechají vnutit a považují to za standard. Málokdo ale ví, že to tak být nemusí a že to může být klasicky vypadající, celkem levný a stavebně jednoduchý domeček bez přemíry techniky a uvnitř třeba i ve venkovském stylu.

To co zde popisuji se nazývá nízkonákladovým pasivním stavitelstvím a jde o jediné - postavit levně ale chytře dům s takovými parametry, aby dosahoval a nebo téměř dosahoval pasivního strandardu. Nicméně ale bez přehánění, aby se člověk kvůli tomu nezadlužil na celý zbytek života. Je pravda, že dosáhnout na kategorii pasivní dům v uplně všech parametrech které specifikuje Passivhaus institute je velmi obtížné a nepopírám, že se nejspíš najdou parametry, kterými bych náš plánovaný dům asi ani pasivním nazývat neměl, ale v té uplně nejjednodušší představě, která se týká nízkých energetických nároků (nízká energetická ztráta), neprůvzdušnosti, použití rekuperace a alespoň částečného využití obnovitelných zdrojů - v těch se prostě musíme do této kategorie vejít. Jiří Svoboda, který je autorem námi vybraného stavebního systému kdysi označil stavbu pasivního domu za nejlepší důchodové připojištění a s tím musím souhlasit - náklady na bydlení by měly být tak nízké, že by mělo v takovém domě být možné bez problémů žít (přežít) celkem v pohodě i z jednoho důchodu. Navíc se blíží doba (a není tak daleko), kdy bude pasivní dům jediným typem domu, který budou úřady ochotny povolit stavět. Myslím, že kolem roku 2020-2022 by to mělo již být uzákoněno.

Dalším důvodem může být snaha o zachování menší ekologické stopy, než je tomu u klasického neúsporného domu. Tím, že bude dům méně náročný na vytápění a tím, že to bude dřevostavba - tedy stavba alespoň zčásti z obnovitelných zdrojů, zanecháme na světě o chlup menší ekologickou stopu. Ano - zelené s jejich názory a řešeními nikdo moc nemusí, úsporky s rtutí které nic nevydrží, zelená nafta a lány řepky, nesmyslná gesta v podobě přivazování se k čemukoliv a spousty dalších věcí, které slouží jen ke zviditelnění jednotlivců ale nic neřeší - to vše dělá té skutečné ekologii medvědí službu. Nicméně když už máme stavět, tak bychom se měli trochu zamyslet nad tím jak a z čeho. Extrémy typu dům ze slámy a šlapané hlíny je trochu moc, polystyrenem zateplený betonový monolit taky, takže proč nezvolit něco přiměřeného.

Důvody tedy známe a nyní jak dosáhnout vytýčeného cíle. Stavební systém pana Svobody je založen na příhradových vaznících - tedy konstrukčním dřevěném prvku, terý je velice pevný byť to tak na první pohled nemusí výpadat. Podívejte se ale na jeřáby a mostní konstrukce - tady je příhradovina nezbytnou nutností, jinak by množství materiálu a tím i hmotnost těchto prvků šly zcela mimo ekonomickou a praktickou proveditelnost. Zároveň má příhradovina výhodu v tom, že vytváří izolační mezeru bez tepelných mostů, takže je možné postavit dům s minimem materiálu a prostor v příhradovině rovnou použít k vložení izolací. Ve své podstatě je takto postavená stěna stojící izolací v celém svém průřezu. Zvenku a zevnitř se pak samozřejmě musí něčím opláštit. Chceme - li zachovat použití alespoň trochu přírodních materiálů, tak se jako celkem ideální zdá použití štěpkocementových desek VELOX WS35 o tlouštce 35mm. Tyto desky jsou po osazení, natažení perlinky na stavební lepidlo a štuku natolik pevné, že lze do nich přímo kotvit na vruty. Pří poklepu pak zní daleko přirozeněji, než polystyreném obalená cihlová stěna, nebo stěna opláštěná OSB deskami. Celková tloušťka stěny je pouhých 480mm, z čehož 400mm je minerální izolace.

Pokud máme obvodové stěny, část střešního pláště a strop v podkroví zatepleny kompaktně a šude 400mm izolací, nesmí zůstat pozadu ani podlaha. Projektanta jsem donutil zvednout tloušťku izolace v podlaze z jím zamýšlených 200 na 280mm. Je to podlahový polystyren a je krytý betonovým potěrem s teplovodním (nízkoteplotním) podlahovým topením.

Okna musí být velmi kvalitní - trojskla s nízkým koeficientem prostupu tepla. To samé (tam to bude nákladnější) platí o dveřích a vstupu na půdu.

Velmi kvalitně musí být provedena parozábrana a její napojení na okna a dveře. Tady nesouhlasím s panem Svobodou, že stačí přes sebe dostatečně přeložit parotěsnou folii bez přelepování a že to bude stačit. Hodlám to provést velmi pečlivě s využitím i butylkaučukových pásek pod vruty.

Etrémně zajímavé bude vytápění, protože pro tak nízké tepelné ztráty jaké bude dům mít nemá ekonomický význam pořizovat tepelné čerpadlo. Pro zachování univerzálnosti případné budoucí změny způsobu vytápění zase není vhodné použít přímé elektrické topné rohože a tak zbývá ohřívat podlahu vodou (ne příliš teplou - jen pár stupňů nad požadovanou teplotu) a na to není potřeba nijak výkonný zdroj vytápění. Slovenský dům stejné konstrukce  používá bojler na přípravu teplé užitkové vody a z něj se spirálou čerpá energie i pro vytápění a funguje jim to, tak proč by to nefungovalo u nás. Navíc je možné na bojler připojit i fotovoltaiku (napřímo) - je to speciální bojler, který to umožňuje a proto je možné dosáhnout dalších úspor tímto způsobem.

Rekuperace byl trochu oříšek - může být totiž buď pasivní a pak je třeba řešit věci jako je předehřev v zimě (elektricky nebo zemním registrem) a zároveň není nijak zásadně řešeno letní přehřívání, nebo to může být aktivní rekuperace umožňující ohřev i chlazení vzduchu a to pak řeší víc věcí najednou. Sice jsem na úvod říkal cosi o jednoduchosti a nízké ceně instalovaných systémů, ale představa, že by ten dům dokázal přežít i parné léto bez instalace vnějších stínících prvků jako jsou rolety a jejich automatizace a to pouhým dochlazováním přívodního vzduchu bez použití klimatizace mi nepřijde jako špatné řešení. V přechodném období si jednotka uřídí teplotu v domě sama (umí i dohřev) a v zimě se řízení teploty jednotkou odstaví a bude se topit podlahou a to samoregulací. Aktivné rekuperace je bohužel spojena i s potřebou lépe provedených rozvodů - tady si s kanalizačním potrubím už vystačit nelze, protože chlazení vzduchu by mohlo vést ke vzniku vody na povrchu trubek a tím k velkým problémům. Proto se použije vnitřní rozvod a kvalitní izolace trubek tak jak to má být. Je to trochu ústupek od nízkonákladovosti směrem ke kvalitě, ale myslím, že to nebude na škodu, navíc rolety něco stojí, zemní registr taky (zvláště pokud má být kvalitně provedený) a ten komfort za menší navýšení ceny stát snad bude.

Ostatně zemní registr jako zdroj chladnějšího nebo naopak předehřátého vzduchu se poslední dobou začíná považovat za slepou uličku. Podle všeho je s ním více problémů, než užitku a jeho výkon s ohledem na předehřev a předchlazení vzduchu se také trochu přeceňuje. Použijeme tedy aktivní rekuperaci a přímý vstup/výstup skrze průduchy ve zdi.

Již se těším na permanentně čerstvý vzduch i bez otvírání oken a topení za babku.