Hlavní stránka

Podrobnosti

Kategorie: Cestování - cyklo

Zveřejněno: 9. 4. 2005 7:50

Zobrazení: 18854

Tato dovolená byla sice ve znamení deště, ale s dobrým vybavením to nebyl problém. Poznali jsme celou řadu krásných míst u nás i v sousedním Rakousku.

Den 1 (Z Budějovic do Třeboně)

Odjezd z vlakového nádraží v Českých Budějovících 12 km - Zámek Hluboká 12 km - Kolný 7.8 km - rybník Dvořiště 4.6 km - kolem Dvořiště do Horních Slověnic 2.6 km - Dunajovice 4.1 km - Břilice 3.1 km - Třeboň 1.3 km - kemp Třeboňský ráj --------------------------------------------------- CELKEM: cca 48.5 km

Dovolenou jsme zahájili jízdou na nádraží v Lochovicích, kde staví vlak směr České Budějovice. Rozdělili jsme si úlohy - Jana zápasila s dvojicí kol a já s bagáží (6 kapes od Sport Arzenalu, přední brašna, stan a igelitka s věcmi očesanými z kol. Jana na jednom z kol ještě vezla svoji dvojbrašnu s karimatkami s tím, že po podání kol do úschovny během přepravy s brašnou přijde. Nejprve jsme museli zůstat v uličce, protože bylo narváno, ale o několik stanic dál se vyprázdnilo místo vpředu, které bylo jako dělané pro umístění naší četné bagáže. Vystoupili jsme v Českých Budějovicích (šlo o rychlík, takže v Hluboké nestavěl), nacvakali jsme veškerou bagáž a příslušenství na naše kola a vyrazili jsme směr zámek Hluboká. Směr jsme měli dobrý, ale po pravdě řečeno - v oblasti značení mají Budějovice obrovské mínus - nikde skoro žádné ukazatele, takže člověk může maximálně odhadovat, zda podle mapy města stažené z internetu jede dobře či nikoliv. Přesto jsme dorazili na místo a našli cestu k zámku, který jsme celý obešli. Zdejší WC jak jsme zjistili poskytuje velmi užitečnou službu úschovy zavazadel a dokonce byli ochotni přijmout naše ověšená kola jako zavazadla.

Díky tomu jsme si mohli prohlídku zámku užít bez obav z krádeže kol či bagáže (kdyby to takto fungovalo všude - to by byl ráj!). Po ukončení prohlídky jsme zjistili, že začíná pršet. Nechali jsme přejít přeháňku schovaní v podloubíčku zámku s pěkným výhledem na nádvoří a vydali se dál.

U Dvořiště je nádherný rybník s písečnou pláží a navíc se udělalo hezky, takže jsme si ten pohled mohli náležitě vychutnat. Cestou do Třeboně jsme si patřičně vychutnali i borůvky, které nás osvěžily a ze kterých jsme měli oba jazyky pěkně do modra. Kemp Třeboňský ráj nám umožní za 150 Kč za dvě osoby a stan komfortně přenocovat - je totiž pěkně vybavený, hraje tu country kapela a my popíjíme šampus z plecháčků.

Den 2 (deštivé bloudění)

Odjezd z kempu Třeboňský ráj 1 km - Schwarzengerova hrobka 4.4 km - Břilice rozcestí 4.7 km - rybník Rožmberk 5.7 km - kolem Rožmberku na Starou Hlínu 5.4 km - Stříbřec 5.9 km - odbočka vlevo na Žíteč 1.2 km - Žíteč 5 km - Staňkov 1 km - kemp uprostřed Staňkovského rybníka --------------------------------------------------- CELKEM: cca 34.3 km

Ráno nás probudilo sluníčko a vypadalo to na pěkný den. Než jsme se ale stačili vyhrabat, začalo poprchávat. K Schwarzenbergské hrobce, která je kousek od kempu jsme dorazili již naložení a s koly vedle sebe, neboť je zde zákaz jízdy na kole. S bagáží kterou máme je to ale asi jedno, protože naše obtěžkaná kola nechávají v písku zdejších cest stejně vcelku slušnou stopu. Znovu vykouklo sluníčko a my jsme se na střídačku vydali na prohlídku hrobky, která je velmi poutavá, neboť průvodci nešetří zajímavostmi stavby a perličkami ze života jednotlivých pohřbených.

Nikdy bych nevěřil, že může být zajímavé zastavit se u každé z rakví a poslouchat k tomu výklad. Všechny údaje pěkně zapadaly do včerejší prohlídky zámku a umožnily nám ještě lépe pochopit historii tohoto rodu. Další naše cesta vedla k Třeboňskému zámku, který jsme si prohlédli alespoň zvenčí a na náměstíčku nás již vítala až neskutečně mračící se obloha v pozadí. Přes to jsme Třeboň opustili a vydali se obdivovat krásy rybníků. U Rožmberka nás zaskočil prudký déšť a nebýt zdejších stromů, bylo by to velmi nepříjemné. To jsme ale ještě netušili, že nás dnes déšť překvapí ještě několikrát, na daleko méně příznivých místech a ještě intenzivněji.

Na druhé straně rybníka Rožmberk dle mapy mela cyklostezka odbočit z běžné turistické a podél rybníku vést do další vesnice. Odbočili jsme, přesně jsme dle mapy viděli jak se cesta stáčí, kam půjde po pár desítkách metrů, ale najednou konec a les. Začíná silně pršet a my v pláštěnkách otáčíme a vracíme se. To přeci není možné. Po chvilce se otáčíme a že to znovu prozkoumáme. Bohužel prší tak intenzivně, že pod stromy házíme igelity na kola a v pláštěnkách čekáme až to trochu poleví. Jakmile to vypadá lépe, prohledáváme domnělý konec cesty a nalézáme zarostlé pokračování, kterým se chvíli dereme a najednou znovu konec - zorané pole a za ním vesnice. Nějaký sedlák tu zjevně zoral cestu a mapa již neplatí. V duchu sedláka proklínáme a vracíme se zpět na původní odbočku z pěší turistické stezky, kterou pokračujeme a podél opačné strany pole se dostáváme do stejné vesnice.

A jedeme dál - čeká nás prohlídka kamenných mostů a památník Destinové u rybníka Vyšehrad. Počasí se naštěstí vylepšilo a až před kempem nás zastihla průtrž mračen (ale taková, jaká se hned tak nezažije). Přežili jsme ji pod vzrostlým stromem se zakrytovanými koly a v pláštěnkách, ale ani tak to nic příjemného nebylo. Uprostřed Staňkovského rybníka nalézáme ubytování v chatce a velmi hodnou paní správcovou, která naše neskutečně promočené boty ochotně vzala ke kamnům do svého zde umístěného komfortně vybaveného bytu. Rozvěsili jsme vše mokré a šli si zaplavat do rybníka, protože zde chybí lepší hygienické zázemí.

Den 3 (výlet do Rakouska)

Odjezd z kempu na ostrově 0.8 km - odbočka vpravo ke hraničnímu přechodu 1.5 km - odbočka vlevo ke hraničnímu přechodu 1.2 km - hraniční přechod Chlum u Třeboně 2.8 km - vesnička Schlag 2 km - odbočka vlevo 8.5 km - Haugschlag 4.2 km - nejsevernější bod Rakouska 4.2 km - Haugschlag 2.3 km - Griesbach 2.3 km - Ilmanns 2.8 km - hraniční přechod Nová Bystřice 3 km - Nová Bystřice 2.3 km - Terezín rozcestí 1.2 km - kemp Osika --------------------------------------------------- CELKEM: cca 39.1 km

Dnes nás čeká výlet do Rakouska. Připojištění máme, takže vzhůru na cestu. Probudila nás paní správcová s doklady k vyplnění a usušenými botkami. Na slunci jsme rychle dosušili vlhké věci, posnídali jsme a kolem 11 hodiny jsme vyrazili plně naloženi směrem ke hraničnímu přechodu Chlum u Třeboně, který je jen kousek cesty lesem. Celou cestu nás provázelo sluníčko až do vesnice s názvem Schlag, kde nás ten "šlak" málem opravdu trefil, neboť jsme zde pod košatým a vzrostlým stromem v pláštěnkách a s koly pod igelitem zažili řádné krupobití. Naše cesta vedla dále na nejsevernější bod Rakouska, kam jsme se dostali oklikou díky tomu, že jsme přejeli odbočku.

Cestou jsme měli možnost srovnat krajinu, která se od té naši příliš neliší (až na nějaké to golfové hříště) a všude přítomnou čistotu a upravenost, která v naší zemi stále ještě chybí. Nová Bystřice je kousek za hranicemi, takže přejíždíme hranice, v Bystřici nakupujeme něco na zub a míříme směrem do dalšího kempu zvaného Osika a vzdáleného ještě asi 3 km. Kemp je vybavený poměrně slušně, jsou zde sprchy i možnost nákupu základních potravin. Vaříme si zelňačku a po večeři grog.

Den 4 (Landštejn)

Odjezd z kempu Osika 1.2 km - Terezín rozcestí 2.5 km - Klášter 6.1 km - Landštejn (cestou prohlídka opevnění) 3.2 km - Staré Město pod Lanštejnem 9.3 km - Český Rudolec 2.9 km - Radíkov 3.3 km - Terezín 1.6 km - odbočka na kemp Zvůle 0.7 km - dolů do kempu Zvůle --------------------------------------------------- CELKEM: cca 30.8 km

Ráno je deštivé a začíná to vypadat, že nezažijeme jediný den bez mokra. Situace se po 11 hodině trochu vylepšila a tak jsme okolo 12. hodiny začali s balením. Vyrazili jsme ve 13 hodin a doufáme, že již bude konečně hezky. Cestou na hrad Lanštejn jsme navštívili bunkry, které jsou součástí historického opevnění České republiky. Vnitřek bunkru působí vcelku dost stísněně a slabší nátury by zde mohly klidně trpět klaustrofobií..

Prohlídku hradu Landštejn jsme absolvovali jako obvykle každý sám, neboť zde není kam uschovat kola a bagáž. Okolí hradu je moc hezké a po našem příjezdu si dalo říci i počasí, protože se objevilo sluníčko. Když jsme se vynadívali na hrad i okolí, vydali jsme se směrem na Rudolec.

Zde se nachází tzv. "Malá Hluboká", která jak jsme zjistili má konečně svého majitele a ten zahájil opravy. Kemp Zvůle kam máme namířeno již není daleko, takže vzhůru do sedel. V kempu jsou opět dostupné sprchy, takže stavíme stan, sprchujeme se, vaříme, popíjíme a je nám dobře.

Den 5 (po stopách Járy Cimrmana)

Odjezd z kempu Zvůle 0.7 km - stoupáček zpět na rozcestí 1.8 km - rozcestí Na Jitrách 2.5 km - sillnice směr Kaproun 1.3 km - Kaproun 0.9 km - krkolomná lesní cesta k železniční zastávce Járy Cimrmana 0.9 km - Kaproun 0.5 km - odbočka vpravo směr rybník Skalák 2.1 km - křižovatka u rybníku Skalák 6.8 km - Číměř 5.4 km - hráz Kačležského rybníka 3.1 km - Kačlehy 3 km - Horní Pěna 3.7 km - Horní Žďár 2.7 km - Jindřichův Hradec 4.7 km - kemp Jindřiš --------------------------------------------------- CELKEM: cca 40.1 km

Ráno nás probudil silný vítr, ale po dešti nebylo ano památky. Posnídali jsme, zabalili a již šlapeme. Kemp je v ďolíku, ale cesta z něj ačkoliv se nám den před tím zdála docela prudká je během chvilky za námi. Čekalo nás několik kopečků a málem i bloudění, neboť v úseku mezi "Na Jitrách" a odbočkou na Kaproun nás neznámý vtipálek škádlil otočenými ukazateli, které jsme i se sloupkem vrátili dle mapy do správné polohy a bez problémů dorazili do Kaprounu. Z obce jsme sjeli až k železniční zastávce uprostřed lesů, která je známá tím, že v ní měl být Jára Cimrman vyhozen z vlaku.

Je zde jeho pomník, památný strom a velká hromada kamení a kamínků, které sem snesli z blízkého i dalekého okolí jeho příznivci. Také jsme sem každý přidali svůj kámen a vlastně jsme ani nelitovali, že jsme úzkokolejný vláček o pár minut propásli a přišli tak o pěknou podívanou. Vyvlekli jsme kola zpět do vesnice a pokračovali dále.

U Kačležského rybníku jsme se napojili na cyklotrasu 8, což se ukázalo jako chyba, protože to je trasa spíše pro traktory a byla v té době absolutně nesjízdná. Kola jsme statečně tlačili, ale ať jsme dělali co jsme dělali, nakonec kola vypadala jako po bahenních lázních. Cesta byla mokrá, rozbahněná a rozježděná od traktorů, takže to ani jinak dopadnout nemohlo. Brzdy byly bahnem doslova obaleny a nezbývalo než je mechanicky očistit.

Další část trasy přes Horní a Dolní pěnu do Jindřichova Hradce již byla bez problémů, snad jen zámek by mohl mít otevřeno déle. Poslední úsek do kempu Jinřiš byl pak naprosto pohodový.

Den 6 (prší a prší)
Ráno už zase bubnují kapky na střechu našeho plátěného obydlí a my jen čekáme kdy to přejde. Jenže ono to nepřechází a stále prší a stále a stále. Umoudřilo se až odpoledne, kdy jsme se shodli na tom, že již nemá cenu dnes balit a protože máme rezervu v podobě možnosti jízdy části trasy vlakem, pojedeme až zítra. Protože se ale opravdu počasí trochu umoudřilo, vyrážíme alespoň do města pro nějaké ty zásoby.

Den 7 (konečně lepší počasí)

Odjezd z kempu Jindřiš 4.7 km - Jindřichův Hradec ... jízda úzkokolejkou do zastávky Obrataň 4.2 km - Cetoraz 2.2 km - odbočka na Pacov 3.9 km - Pacov 10 km - Hořepník 10 km - na zahradě u přátel v Senožatech --------------------------------------------------- CELKEM: cca 33 km

Ráno je pošmourné, ale nezdá se, že by mělo nějak vydatně pršet. Dnešní den bude pro nás znamenat, že musíme urazit dvojnásobný počet kilometrů. Protože tyto trasy měly být současně poměrně dlouhé, pojedeme první část vlakem a protože se nacházíme v oblasti, kde ještě jezdí úzkokolejky, pojedeme pěkně stylově. Zbalili jsme a vyrazili znovu na Jindřichův Hradec, který jsme projeli a dorazili na nádraží.

První překvapení nás čekalo při nákupu lístků. Nejen že úzkokolejku provozuje soukromá firma a lístky se proto nedají zakoupit u pokladny v hlavní budově (prodávají se v odstaveném úzkokolejném vagóně), ale jde o lístky vskutku historické (pamatujete ještě kartonové lístky a průvodčího s kleštičkami ?). Předvedla se nám i parní lokomotiva až jsme si mysleli, že pojedeme taženi párou. Druhé překvapení bylo, když přijel motorový vláček - šlo o opravdu historické kousky a vagony s dřevěnými sedadly musí pamatovat ledacos. Třetím překvapením bylo nakládání kol - vzal si je totiž strojvůdce přímo do lokomotivy. Při výstupu jsme sice přišli o jeden držák zadní blikačky, ale doma to opravíme. Další část cesty byla naprostá pohoda. Věděli jsme, že naše další zastávka bude u přátel a že zde můžeme postavit stan i kdyby náhodou nepřijeli. Byli jsme proto klidní a v pohodě. Na místo určení jsme dorazili vcelku brzy a zjistili jsme, že ostatní přijedou za chvíli svými automobily. Bylo to šťastné shledání, protože ve stejné sestavě jezdíme i na hory a od hor jsme se neviděli. Večer u táboráku se protáhl dlouho do noci, popíjelo se a slavilo se.

Den 8 (návrat domů)

Odjezd ze Senožat 8 km - Jiřice 3.8 km - Humpolec 18 km - Světlá nad Sázavou .... Jízda vlakem přes Prahu do Hořovic 4 km - Podluhy --------------------------------------------------- CELKEM: cca 33.8 km

Ráno je opravdu nádherně. Sluníčko praží tak, jako by nám chtělo vynahradit ty dlouhé deštivé dny. Čeká nás cesta na nádraží a poslední naplánovaná zajímavost, kterou je Hliníkův pomník v Humpolci.

Odjíždíme tak, že máme spoustu času. Odhadujeme průměrnou rychlost jakou běžně jezdíme a zdá se, že budeme míst asi hodinku do odjezdu vlaku. Cesta do Humpolce je ale nakonec náročnější než se původně zdálo. Kopce jsou nekonečné a první třetinu trasy dorážíme za třetinu času do odjezdu. Pokud by to takto pokračovalo, budeme muset pořádně šlápnout do pedálů. Pohled na horizont od Humpolce ve směru naší další trasy nás však uklidnil - zbytek cesty bude prakticky rovinka. Uklidněni proto hledáme a nacházíme pomník, který věnovali svému slavnému přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané.

Až na nádraží ve Světlé nad Sázavou pak dorážíme tak, že máme opravdu ještě spoustu času. Kupujeme lístky směrem do Hořovic a čekáme na příjezd vlaku. Kola jsme podali do úschovny během přepravy a už frčíme směr Praha. Zde přesedáme na další rychlík směrem na Plzeň, překládáme kola a těšíme se domů. Máme ale trošku smůlu, neboť na cestě vlakem asi kola popadala, sousední se chytla navzájem drátů a po výstupu v Hořovicích nás čeká první a zároveň poslední oprava této dovolené - měníme 2 přetržené dráty za nové - je to ale otázka několika minut, takže za chvilinku nakládáme zavazadla a posledních několik kilometrů zvládáme za chvilku. Doma nás čeká teplá večeře, sprcha a peřiny, které nám pomalu začínaly chybět.

• Předchozí
• Následující